Oblast jižní Namibie je bohatá na výjimečné přírodní úkazy, které jsme navštívili při přesunu od pouště Namib směrem k řece Orange.
Budíme se do chladného rána v bohem zapomenuté osadě Betta, ležící uprostřed ničeho na okraji pouště Namib. Slunce se teprve pomalu chystá na obzor a my jsme již pobalení a připraveni vyrazit. Potřebujeme však pohonné hmoty a tak musíme počkat na domácích, dokud nám umožní natankovat ze staré čerpací stanice. Místní holčička, asi v předškolním věku, se hraje s plyšovou hračkou nedaleko malé budovy, přičemž najednou zakřičí na svou mámu. Ta se za ní rychle rozjede is koštětem v ruce a topůrkem zabije velkého černého štíra, který se schovával v dutině při místě, kde se jí dcera hrála. Zpozornět, ale když vidím úsměv na tváři matky, tak je mi zřejmé, že to nebude pro místní nic výjimečného. Přece jen je to tu jiný svět než známe u nás doma.
Přesouváme se kolem místních farem, které mají obrovské rozlohy a jsou lemovány nekonečnými ploty. Do velké míry jsou ale prázdné, sem tam se mihne nějaký dobytek nebo i divoká zvěř. Je těžké si představit, že by tu vůbec někdo dokázal profitovat na chovu dobytka. Země je v tomto ročním období mimořádně suchá a já se neubráním dojmu, že i když tu někdo vlastní tak rozsáhlé pozemky, tak vlastně nevlastní nic. Neúrodná zem, pustina, kterou ještě v koloniálních dobách zabraly bílí osadníci. Po několik hodinovém přesunu procházíme kolem města Keetmanshoop a zastavujeme při místní národní kulturní památce, kterou je Quiver Tree Forrest.Quiver Tree (Aloidendron dichotomum) je národní strom Namibie přičemž v tomto chráněném parku se jich nachází více než 250. Název Quiver Tree dostal po původních obyvatelích tohoto území Křovák, kteří z něj vyráběly pouzdra (anglicky quivers) na své jedovaté šípy. Tyto stromy se dokáží dožít až 250 let, ale kvést začínají až po přibližně 20-ti letech. Asi nejzajímavější částí parku jsou obrovské hnízda družníka vrabcovitého (Philetairus socius), který se vyskytuje pouze v oblasti jižní Afriky a žije ve skupinách. Tyto skupiny mohou mít až 100 párů bok po boku v jednom hnízdě, přičemž každý z nich přispívá opravami a úpravami hnízda. Navíc platí, čím více očí, tím je celá kolonie více v bezpečí. Dalším zajímavým tvorem, jehož zde můžete setkat je daman kapský (Procavia capensis), který si při naší návštěvě cupovat ze skály na skálu. Pro lepší představu je to jakási kombinace přerostlého křečka a potkana. Alespoň mně tak připadal.
Skály – Hřiště obrovSkaly – Hřiště obrů (gondwana-collection.com)
Přibližně o pět kilometrů dál se nachází hlavní cíl dnešní cesty. Je jím území, které se nazývá Giant ‚s playground (hřiště obrů). Jde o geologický fenomén, jehož následkem vznikly pozoruhodné skalní útvary, někdy až nesmyslných tvarů. Při procházce zde mám skutečně pocit, že příroda sama o sobě ani nemohla dokázat vytvořit takové různorodé skalní útvary a zejména jejich umístění je někdy až úsměvné. Všichni jsme se jako malé děti hrávali s dřevěnými kostkami, které jsme na sebe skládali všemožnými způsoby a zkoušeli či nespadnou. Přesně tak to na tomto místě vypadá, jen ty rozměry jsou mnohonásobně větší. Člověk má pocit jakoby přišla vyšší síla a naskládané skály na sebe a z toho také vzniklo pojmenování tohoto místa. Jak je ale možné, že příroda dokázala bez lidského zásahu vytvořit něco takového? Odpověď se ukrývá hluboko v minulosti. Věk těchto skalních útvarů se odhaduje na 160 až 180 milionů let a vznikly dlouhodobým působením přírodních živlů. Počátek můžeme hledat při postupném dělení super-kontinentu Pangea na Laurasie a Gondwanu. V zemské kůře se vytvořily trhliny, přes které začala proudit stlačená magma, která se těsně před průnikem na povrch zchladila a smíchala s jinými horninami. Miliony let působení větru a vody měly za následek odlupování měkčích částí z povrchu až zůstalo pouze silné doleritové jádro vytvarované do různých forem.
Celkem bizarní místo. Ještě pár fotek a pokračujeme dále na jih zpět přes městečko Keetmanshoop až do Nature Park Gondwana kde přenocujeme.
